Proč být pacifistou aneb americký válečný veterán o válce ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu

V pondělí se mi naskytla příležitost shlédnout ve svém dočasně domovském vzdělávacím ústavu v Belgii přednášku a diskusi s Gerry Condonem, chlapíkem, jež se po čtyřicet let věnuje prosazování pacifistických názorů a boji za práva lidí, kteří jsou nějakým způsobem zasaženi válečnou mašinérií. V současnosti především brojí proti aktivitám Spojených států v Iráku a Afghánistánu. Vzhledem k tomu, že mně to připadalo i připadá jako důležitý a zajímavý téma, chtěl jsem se o tom v několika řádcích poreferovat. Jak to ale dopadlo s několika řádky, uvidíte sami:-)

Poutavý je samotný příběh tohoto Američana, jehož cesta k pozici aktivního pacifisty začala dobrovolným vstupem do armády. To bylo v roce 1968, uprostřed války ve Vietnamu a Gerryho důvod pro tento krok byla především osobní hrdost. O smysluplnosti války v Indočíně měl pochyby, avšak věděl, že dřív nebo později mu povolávací rozkaz přijde a bude muset do armády volky nevolky. Radši tedy vyšel vstříc svému údělu dobrovolně.

Situace v armádě ho ovšem šokovala. Během výcviku důstojníci učili své muže nenávidět žlutou rasu. Její příslušníky nazývaly přízviskem, které by mohlo být paralelou k „negrovi“ a vášnivě vojákům vrývali do paměti, že musí „všechny ty svině zabít“. Dokonce neváhali vytáhnout z řady Asiata sloužícího v americké armádě a ukázat ho jako exemplář budoucích živých terčů.

Gerry záhy došel k názoru, že toto není ochoten respektovat a začal otevřeně vystupovat proti válce a odmítat rozkazy. Jeho nadřízení na to reagovali tak, že jej zařadili do prvního eskortu do Vietnamu. Gerry rozkaz odmítl, což ho dohnalo k vojenskému soudu, který ho odsoudil k deseti letům vězení. Z káznice Fort Bragg v Severní Karolíně se mu povedlo uprchnout a přes Kanadu se dostal do Evropy. Šest měsíců žil v Německu, poté na něj ovšem přišla FBI a Gerry musel zemi urychleně opustit. Přesunul se do Švédska, v té době jediné země, která udělovala asyl americkým dezertérům z Vietnamu. Tam se Gerrymu dostalo podpory, kterou využil pro své cesty po Evropě, během nichž participoval na mnoha protiválečných aktivitách. V roce 1975 se opět přes Kanadu vrátil do USA, kde cestoval po velkých městech a referoval o svých zkušenostech, čímž riskoval další pobyt ve vězení. Během svého turné se ale stal poměrně známým, což ho zachránilo před zatčením.

Od té doby se Gerry angažuje v mnoha pacifistických aktivitách. Jednou z posledních je například hnutí za osvobození Bradleyho Manninga, bývalého příslušníka americké armády, s nímž je veden proces kvůli údajnému poskytnutí mnoha set dokumentů serveru WikiLeaks. Z tohoto materiálu pochází i mrazivé video (http://www.collateralmurder.com/), na němž američtí vojáci z helikoptéry střílí do skupiny lidí. Wikileaks tvrdí, že dva ze zabitých byli fotoreportéři agentury Reuters a zbytek iráčtí civilisté. Záznam obletěl svět a způsobil značné pobouření. 

Gerry Condon

Krom svého vlastního příběhu se Gerry zaměřil na současné fenomény, kterými se zabývá. Jde především o válku v Afghánistánu a „poloviční válku“ v Iráku. Proklamoval cynický, avšak dost častý názor, že v obou konfliktech jde (stejně jako v Libyi) především o zdroje ropy. V případě Afghánistánu je přesvědčen, že spouštěčem války nebyly útoky z 11. září, ale že invaze byla plánována již od doby, kdy Tálibán opustil vstřícný postoj vůči stavbě amerického ropovodu na afghánském území. Tuto tezi potvrzuje fakt, že americké základny jsou v zemi vybudovány podél linie plánovaného ropovodu. Dalším motivátorem amerických aktivit v zemi je prý také opium. 90% této látky pochází právě z afghánské produkce. Významnou příčinou obou konfliktů má být též snaha Spojených států vytvořit si síť základen ve všech klíčových světových regionech a udržet si tak velmocenskou pozici.

Gerry dále mluvil o tom, že stanovená data stažení vojsk z obou zemí se již nyní jeví jako nereálná, o Obamovi, který sliboval změnu, ale pokračuje v Bushově politice či o údajném propojení vládních struktur a médií, která před válkou v Iráku proklamovala zprávy o zbraních hromadného ničení, jež se posléze ukázaly jako nepravdivé.

Z Gerryho výstupu jsem si více pamatoval o jeho příběhu, proto nemůžu nabídnout tolik z jeho názorů. S těmi, které jsem postřehl, si ale neodpustím malou polemiku, jelikož pochyby tříbí názor:-) Jako pacifistu a člověka, který svůj život oddal boji za mír si Gerryho velmi vážím. Myslím ale, že mnohé věci vidí poměrně jednostranně. Tvrdit, že ve všech vojenských aktivitách, které USA v posledních letech vedou, jde pouze o suroviny a strategické zájmy se říká snadno. Pravda, bylo by naivní věřit, že USA a jejich pomocníci nechávají umírat své vojáky, utrácejí peníze a čelí rozsáhlé kritice jen kvůli tomu, aby lidé v Afghánistánu či Iráku netrpěli pod nadvládou nedemokratických režimů. Na druhou stranu by se nemělo zapomenout na hrozbu, která jasně vyplynula po 11. září. Pokud by USA nespustili akci kalibru války v Afghánistánu, dali by teroristům najevo, že jim jejich jednání projde a že západ se nemá sílu či odvahu bránit. To by mělo téměř jistě katastrofální následky nejen pro bezpečnost Spojených států, ale i Evropy, jejíž bezpečnost do značné míry závisí na ochotě USA svého spojence chránit.

Pokud jde o roli opia, snažil jsem se zjistit, jestli se tato látka využívá i k jiným účelům než k výrobě drog. Nepřišel jsem na nic jiného než pár typů léčiv. V takovém případě by se zřejmě nedalo mluvit o důvodu k válce. Dalším proklamovaným důvodem k válce jsou strategické úmysly USA. Je pravdou, že o těch zřejmě nemůže být pochyb. Ostatně, obě americké „oběti“ se nachází v relativní blízkosti potencionálních amerických konkurentů; Ruska, Číny, v budoucnu potažmo Indie.

„Sobecké zájmy“ USA tedy jistě hrají roli, přesto je nelze považovat za jediný důvod k válce vzhledem k hrozbě terorismu. Tou již ale nelze ospravedlnit válku v Iráku, která byla spuštěna pod nepotvrzenou záminkou, že země tají výrobu zbraní hromadného ničení. Tuto zprávu americké tajné služby získaly od iráckého informátora, který později přiznal, že si vše vymyslel v touze po změně nedemokratického režimu. Ani údajná spolupráce s Al-Khaidou nebyla prokázána. Pokud tedy nepovažujeme nedemokratický režim za důvod k válce a zabíjení, potom shledáme Irácký konflikt vskutku zbytečným. Problémem ale zůstává, že jej nyní nelze jen tak utnout. V zemi panuje chaos a odsun spojeneckých vojsk, který Gerry požaduje, by způsobil obyvatelům Iráku zřejmě mnohem větší utrpení, než jaké prožívají nyní. Kvůli absenci politické autority by si nejspíš cestu k moci probila nějaká z ozbrojených skupin a celá válka by se pak jevila ještě zbytečnější, jelikož by se Irák dostal tam, kde byl před ní.

To samozřejmě americkou politiku neomlouvá z nápáchaných škod. Pouze to komplikuje situaci a dokládá, že stáhnout vojáky není v současnosti řešení. Stejně jako na mnoha jiných místech, kde se odehrál převrat, aniž by za ním stála jedna silná politická skupina, která by převzala moc, budou muset cizí vojáci zůstat dlouhá léta.

Abych svůj vážný monolog nějak shrnul:)…je jasné, že USA jednají především ve svém vlastním zájmu. Že si chtějí zajistit přístup ke klíčovým surovinám a udržet si co nejvyšší míru bezpečí. Stejně tak, že mnohé proklamované důvody pro intervence byly pouhé záminky a že ke všemu se americkým stratégům mnoho věcí vymklo z rukou a způsobili tak mnoho utrpení. V atmosféře všeobecného rozhořčení tak většina lidí nahlíží americkou zahraniční politiku jako pouhou snůšku lží, zneužívání moc a bezohledné chamtivosti.  Ve stínu utrpení z nedávných konfliktů se tak ale ztratila výrazná hrozba terorismu a také nespravedlnost páchaná na lidech, kteří dlouhá léta žili pod vládou Tálibánu, Saddáma Husajna či Muammara Kaddáfího. Lze polemizovat nad tím, jestli by této nespravedlnosti nebylo nakonec méně, kdyby se žádná válka nekonala a kdyby se vývoji států mimo západní civilizaci nechal volný průběh. Přesto však zůstává smutnou pravdou, že z hlediska bezpečnosti Severní Ameriky i Evropy byla alespoň invaze do Afghánistánu nutným zlem. A že (jak kdysi řekl někdo slavný, jehož jméno si nepamatuju:) spory by se rychleji vyřešili, kdyby byla chyba jen na jedné straně.